Šachový klub VSETÍN

MORAVSKÁ BRÁNA

Ten den začal jako každý jiný... O první říjnové sobotě krátce před devátou hodinou ranní opět míchám kávičku v nedávno opravené sokolovně, tentokrát ve Skaličce. Jen o týden dříve se ve stejném areálu konal festival trampských písní, kterého jsem se před několika lety také zúčastnil. Letos tedy v rámci přípravy na novou sezónu dostal přednost šachový turnaj.

Laskavý čtenář na tomto místě zajisté odpustí malou odbočku. Řeč bude o cestě do Skaličky, kam jsem se potřeboval dostat. Před lety jsem se rozhodl, že na tradiční již festival je třeba přijet stylově, tedy vlakem. Malomyslnou poznámku, že do Skaličky nevedou koleje, jsem kamarádovi velkoryse odpustil. Načež nezbytně následovala otázka, která rozpoutala nečekaně konstruktivní výměnu názorů. „Takže ty jedeš vlakem?" „Proč ne?" „Už jsem ti říkal, že tam vlak nejede?" „Pojedeš taky?" „Vždycky odpovídáš na otázku otázkou?" „Ne, proč?" Nakonec jsme se dohodli, že do Skaličky bude opravdu nejlepší jet vlakem, který tam nejede. A tak se také stalo. Znalci nejmenované komedie z vojenského prostředí dobře vědí, že nad objektivní překážky se musíme tak nějak povznést. Jako soudruzi v Sovětském svazu.

Letošní ročník šachového turnaje ve Skaličce byl zahájen hned po kafi. Tempo 2 x 15 minut nabízelo možnost srovnání s rapidem v Hošťálkové, kde se hrálo tempem 2 x 12 minut s přídavkem. Společným jmenovatelem obou turnajů byla obědová přestávka s výborným vepřovým gulášem. Prezenční listina ukázala, že Moravskou branou hodlají projít i tři mistři s elem přes 2300. Při počtu 34 účastníků jsem se domníval, že pravděpodobnost utkání s některým z nich nebude větší než nulová. Opět se ukázalo, že hráč v šachy míní a Swiss manager mění...

Hned ve druhém kole nastupuji proti Milanu Štverákovi, se kterým držím vyrovnanou pozici až do koncovky. Spotřeboval jsem však příliš mnoho času, což zkušenému soupeři stačí k vítězství. I ve čtvrtém kole dostávám daleko silnějšího soupeře, ale tentokrát se mi daří. Těsně před pádem praporku končí partie matem a v příštím kole mám (asi za trest) hrát na druhé desce s pozdějším vítězem turnaje IM Milanem Pastirčákem (2342). Při pohledu na los pátého kola je více než jasné, že před polovinou soutěže se dostávám příliš vysoko. Kolega Ikaros by mohl vyprávět...

Guláš si objednávám při pěkném počasí a pozitivním stavu mysli. Slunce svítí, vánek si pohrává s šumícím listím okolních velikánů a vysoko nad hlavami venku obědvajících šachistů se občas ozve káně. V právě skončené partii jsem držel krok až do čtyřdvéřové věžovky, kdy se projevil větší počet slabých míst v mé pěšcové struktuře. Dobrý oběd korunuje nečekaně úspěšné podzimní dopoledne.

A to je téměř vše, prátelé. Vítězem letošní Moravské brány se zcela zaslouženě stal nejvýše nasazený a v devíti kolech neporažený IM Milan Pastirčák (7,5 bodu). Druhou cenu si ze Skaličky odvezl Petr Koutný, toho času hájící barvy Vlčnova (6,5 bodu). Třetí Petr Kičmer z Havířova (6,5 bodu) a čtvrtý IM Jan Sosna z Poruby (6 bodů) neprohráli ani jednu partii. Vzhledem k nabitému kalendáři - 1. října začínají ligové soutěže mládeže - jsem se stal jediným hráčem vsetínské Zbrojovky v tomto tradičním turnaji. Remízou v posledním kole se mi podařilo zopakovat padesátiprocentní bodový zisk z Hošťálkové a umístit se ve druhé desítce. Výsledek samozřejmě mohl být lepší. Nicméně v rámci přípravy na nadcházející MČR tělesně postižených a blížící se soutěže družstev účast ve Skaličce splnila svůj účel.

Vše podstatné najdete na chess-results.

Pavel Mladý v.r.

---

Vložte Váš komentář

Vaše jméno:
Váš komentář:
Zadejte kontrolní kód:

Komentáře